Dan Vojtášek
Projektový manažer
Dan Vojtášek pracuje v Albatros Media na pozici projektový manažer. Jeho úkolem je propojovat lidi mezi sebou, aby každý věděl, co se od něj očekává a splnil svou práci včas, v dané kvalitě a za dané peníze.
Co konkrétně obnáší tvá pozice?
To je různé. Můj šéf říká, že jsem taková holka pro všechno, že dělám různé věci, které nikdo jiný dělat nechce (smích). Já se považuji za takový můstek mezi businessem a IT. Takže nerozumím ani IT, ani businessu, dělám od všeho trošku (smích). Každý projekt, proces či nová změna, které tady implementujeme, se dotýká nějakých systémů. Já se snažím vše propojovat.
Co tě přivedlo do Albatros Media?
Vášeň pro knihu, to je jasné.
To zní jako naučená odpověď…
Není naučená (smích). Já jsem dlouho dělal ve finančnictví na německé burze, což už mě pak nebavilo, protože je to jen o penězích. Nebyl tam žádný produkt, který by se dal osahat, který by měl nějaký smysl. Když se mi narodilo dítě, tak jsem hledal něco s hlubším smyslem. Objevil jsem pozici v Albatros Media, kde jsem našel produkt, který vzdělává a pomáhá lidem v životě. Firma má dlouhou tradici, vytváří super knížky, které vzdělávají lidi a baví je. Řekl jsem si, že tohle je přesně to, co chci.
Co ti na práci v AM dává největší smysl?
Baví mě hlavně různorodost. Stává se mi, že když dosáhnu v určité aktivitě nějakého levelu, začnu se nudit. Jako projektový manažer něco dokončím a pak jdu zase o kousek dál. Některé projekty jsou kratší, některé delší, ale vždy se dostanu k novým a zajímavým věcem.
Jsem nastavený tak, že se učím nové věci do nějaké základní úrovně, a to mi stačí. Je mi milejší naučit se spoustu nových věcí do určitého levelu, než být třeba master v programování nějakého jazyka a v podstatě neumět nic jiného.
„To funguje jako můj celoživotní cíl. Naučit se spoustu věcí, ale od každé trošku, abych toho v životě ochutnal co nejvíc.“
Projektový management je přesně to, co mě na tom baví. V rámci projektů se setkávám s mnoha činnostmi. Albatros Media je spíše menší firma. Projekťák zde jenom neřídí lidi, ale zasahuje do všech činností. Zapojuji se do analýz, do řízení projektu vůči managementu či vedení, zároveň testuji nové věci, takže je tam od všeho něco. Je to takové různorodé, což je fajn.
Co ti práce v Albatros Media dala?
Dala mi určitě hromadu zkušeností. Předtím jsem projekťáka nedělal, vždy jsem dělal jen na části projektu – analytika, testera či jinou specifickou funkci. Teď vidím před sebou celý projekt. Je to velká zodpovědnost. Projekty potřebují čas a peníze, je na mně, abych vše udržel v nějakých mezích.
Za další, mohu tady pracovat svým stylem. Nejsem svázaný jako ve větších korporacích, kde jsou daná pravidla, jak a co musíš dělat a kde se vše musí dodržovat. Jsou tam většinou hodně složité procesy. Tady je vše takové jednodušší, flexibilnější. Často si mohu dělat věci po svém. Vždy mám určitou korekci od vedení nebo sponzorů projektu, ale mohu si to dělat víceméně tak, jak uznám za vhodné, což je super.
Je tu něco, co bys třeba chtěl zlepšit?
Druhá stránka mince je, že v korporacích, kde se řídí stovky až tisíce lidí a generuje se hromada projektů, je často potřeba mít časový management na řízení lidí. Každý může říct – já mám 50 % svého času obsazeno, tobě teď mohu věnovat tolik a tolik hodin. Tady se hodně věcí dělá naráz. Ne vždy se bere v potaz lidská kapacita.
To je základní problém lidí, že na nic nemají čas. Pak se dělají 3 věci najednou a nestihne se nic. Ten management času není tak dobrý, což mě trošku štve. Možná je to i současnou situací na trhu. Lidí je málo, těžko se hledají. My bychom jich chtěli víc, máme hodně projektů a musíme být konkurenceschopní. Myslím si, že je to problém, se kterým se potýká více firem. Větší i menší firmy by v tom měly nastolit nějaký řád.
Co jsou hlavní výhody práce pro Albatros Media, potažmo přímo pro IT oddělení?
V Albatros Media musí mít každý vášeň pro knihu. Musí vidět smysl, proč to dělá. Není to jako třeba v pojišťovně. Když si zlomím nohu, tak mi někdo dá peníze – to je kapitalismus. Tady má každý radost, že generujeme produkty, které lidi edukují a baví. Dáváme lidstvu určitou hodnotu, což je globální aspekt.
IT je od knih trochu oddělené, úplně s nimi nejsme ve styku. Nejsme redaktoři, to je tady to hlavní jádro pudla. Ale IT je nedílnou součástí každé firmy. Dnes ty technologie jsou „must have“, bez toho se nehneme. Podpora businessu je důležitá. Víme, že to, co děláme, má svůj smysl. To tu každý z nás chápe a vnímá.
Další výhoda je ve svobodě práce. Svým úkolům mohu přiřadit prioritu, říct si, co je důležité, na čem teď budu dělat. Samozřejmě pak musím zodpovídat, proč jsem neudělal něco jiného. Ale práci mohu dělat podle sebe. Nevýhodou naopak je, že se dělá spousta věcí najednou.
Skvělá je také variabilita. To platí jak pro IT, tak pro celý Albatros Media. Dá se tu také určitě hodně naučit. Ať už jde o juniorní lidi, nebo o lidi, kteří už nějakou zkušenost mají. Na IT poli nejsme zas až tak technologicky vyspělí, jako jiné firmy. Ty potřebují nabušené servery a technologie na úrovni. My se snažíme vše postupně a efektivně budovat. Takže se tady člověk dostane ke všemu, vše si vyzkouší a osahá.
„Je tu možnost nasbírat spoustu zkušeností ve všech spektrech. Ať už jde o programování, testování, vývoj, infrastrukturu, je toho hodně.“
To samé platí i pro jiná oddělení. Pro redaktora může být super, že se dostane k různým titulům, že nejsme jen jedna značka, která vydává knížky jen pro ženy nebo pouze technické knížky. I redaktor si zde může trošku zarotovat. Může se podívat na různé produkty. Řekne si, mě už nebaví tohle a jde dělat něco jiného. Samozřejmě záleží na kapacitě, ale ta možnost tady je.
Jak se vám spolupracuje s kolegy z IT oddělení?
Myslím, že mezi námi ajťáky je to super. Teď jsme trošku v tom módu, že je nás víc a víc. Když jsem nastoupil, tak jsme tady byli 4, teď je nás 10. Určitě už to je složitější, každý dělá něco jiného a jsme méně soudružní. Naše původní kancelář měla 3×3 metry a teď máme kancl, že na sebe ani nevidíme. Trošku ztrácíme kontakt i tu osobitost. Ale pořád si myslím, že fungujeme dobře a že se navzájem držíme.
Máme tu takové 2 divize. Jednak je to hardware a jednak software. Lidé už jsou trošku na svých písečcích, ale neustále se navzájem potřebují. Software bez toho hardwaru nic neudělá, hardware zase nemá smysl, pokud na něm nic nepoběží. Myslím si, že ti lidé se respektují a fungují spolu. Občas společně chodíme na pivo, bavíme se, vtipkujeme.
„IT je takové specifické, máme tady takový The IT Crowd.“
Jaké máte vztahy s ostatními odděleními?
Tím, že jsme IT Crowd, tak se někteří lidé s tím businessem moc nesetkají. Někteří s námi komunikují ohledně zadání. S kolegy z jiných oddělení řešíme různé pracovní věci. Ale někteří z nás se s ostatními kolegy nepotkávají.
Nedávno jsme dokončili projekt pro logistiku, tam jsme se zapojili skoro všichni. Téměř každý z nás musel fyzicky do skladu, kde se potkával s lidmi z různých oddělení. Myslím, že ta spolupráce funguje dobře. Máme tu kolegu, který se denně potkává s desítkami lidí, protože řeší hardware – počítače, telefony nebo notebooky. Lidé za ním neustále chodí a něco po něm chtějí. To je taková 1. úroveň našeho supportu, která je neustále s ostatními v kontaktu.
Máš ještě nějaké další ambice co se kariéry týče?
Teď dělám to, co mě baví. Takže jsem spokojený. Určitě bych se momentálně rád věnoval projektům a trošku se posunul z projektového managementu na portfoliový management. Rád bych se zaměřil na to, co tu všechno máme, abych pak mohl balancovat všechny projekty mezi sebou, což teď víceméně s managementem i děláme.
Taková úroveň by se mi do budoucna líbila. Časově to vidím na další 3 roky, abych pochopil nějakou úroveň detailu. Zase bych v tom nechtěl být 20 let, ale jen určitou dobu. Tak daleko dopředu ovšem ještě nepřemýšlím. Uvidíme, co budoucnost přinese.
Zbývá ti čas ještě na nějaké koníčky?
Už pár let pravidelně sleduji F1. I když je současná hybridní éra mnohými nenáviděná, mně se líbí a jsem schopen vstát ve tři ráno, když se zrovna jede v Japonsku. Taky jezdím rád na kole, hraju PC hry, samozřejmě čtu knihy!
Moje „mini koníčky“ se teď hodně odvíjejí od mé malé dcery, tedy toho, co se jí zrovna líbí. Nedávno se jí třeba začaly líbit zvony, takže jsme koukali na Youtube na rekonstrukce starých zvonů. Dokonce jsme se byli podívat do zvonice na druhý největší zvon v ČR. Měl snad 12 tun a ten zvuk!