Od vysněné práce k práci snů

Jakým způsobem získáváme práva na tituly od zahraničních autorů? Rozhovor s kolegyní Andreou vám osvětlí, co vše je k tomu nutné. Andrea se také mimo jiné zmiňuje o svém dřívějším povolání, které by, aniž bychom vás chtěli podceňovat, jen těžko někdo uhodl.

Můžete se nám na začátek představit?

Asi jako každý Pražák jsem pražská náplava. V knižním průmyslu pracuji od roku 2002, takže příští rok to bude 20 let, co jsem vstoupila mezi knížky. A myslím si, že dobrovolně už nejspíš neodejdu. (smích)

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Právě ty knížky. Moje práce je skvělá v tom, že hodně komunikuji se zahraničními partnery – s agenty autorů, agenty nakladatelů nebo zahraničními nakladateli přímo. Dennodenně komunikuji v angličtině. Odjakživa mě bavily jazyky, takže jsem ráda, že je uplatním. Moje práce je o každodenní komunikaci a vyjednávání.

Jde také o ten kontakt s lidmi (teď tedy pouze virtuální), kteří dělají stejnou práci v zahraničí. Abych to řekla přesně, moje práce je o tom, že na internetu hledám zahraniční texty, které povětšinou ještě nikdy nevyšly. Agenti, autoři či nakladatelé je prezentují ve formě rukopisu. Vyhledávám zajímavé texty, které bychom mohli vydat v češtině a/nebo ve slovenštině. Text si přečtu a pokud mě zaujme, tak jej doporučím některému z našich nakladatelství.

Pracuji především pro dospělé fiction redakce, kterých máme 5. Když dané nakladatelství řekne, že doporučovaná knížka se jim líbí, hodí se jim do edičního plánu a schválíme si ji na redakční radě, tak vyjednám licenční podmínky – za jaké peníze koupíme licenci na danou knížku. Tím vlastně moje práce končí a hledám a čtu dál. Moje práce je tedy hlavně o hledání, o čtení a o licitování.

„Když někomu vysvětluji, co dělám, tak říkám, že přijdu do práce, uvařím si kafíčko a čtu si.“

Většinou tomu nikdo nechce věřit, nemůže uvěřit, že taková práce vůbec existuje. Pamatuju si, když to moje děti v 7 a 9 letech ve vší vážnosti tvrdily čertovi před audiencí u Lucifera (na Mikuláše v pekelné jeskyni). A ten čert jim to nevěřil a ptal se mě: Jako fakt??

Pokud to hodně zjednoduším, tak tomu tak opravdu je. Samozřejmě, že na čtení rukopisů v práci při tom množství mailů a dohledávání informací zas tolik času není. Ale nevadí mi číst po nocích a o víkendech, čtení mě baví od dětství. Je mi jedno, jestli čtu soukromou knížku pro zábavu nebo zahraniční rukopis. Ta činnost jako taková mě hrozně baví. A protože hledám knížky, které chceme vydat, tak čtu to, co mě baví. Když je knížka špatná a nebaví mě, tak ji nečtu, protože bych ji nemohla doporučit. Moje práce prostě nemá negativa. (smích)

Kolik toho přečtete?

Když mám/udělám si čas na čtení, jsem schopná přečíst až 5 rukopisů týdně.

Jakým jazykem čtete?

Čtu hlavně v angličtině. Měla bych být schopná číst i v němčině, ale v té čtu tak pomalu, že za jednu německou knížku bych přečetla 3 anglické, takže preferuji angličtinu. Na němčinu tak čas nezbývá a štve mě, že jsem z ní vypadla. Je to můj každoroční motivační cíl zase do němčiny naskočit, protože jsem ji uměla celkem dobře a je mi líto, že jsem ji pozapomněla.

Rozumíte i některým dalším jazykům?

Dorozumím se rusky, protože jsem ještě z té generace, která se ruštinu učila. Vykomunikuju běžné věci španělsky, pokud cestuji po španělsky mluvících zemích. Ale jen v přítomném čase. 😊 Na čtení knihy to v žádném případě není.

Kde hledáte inspiraci nebo zdroje pro hledání nových textů?

Mám spoustu zdrojů informací o dění v zahraničním knižním světě. Odebírám mnoho newsletterů od různých světových knižních blogerů. Jejich recenze jsou pro mě také hodně zajímavé. Na sociálních sítích sleduji spoustu malých agentur či menších agentů. Kolikrát ty menší agentury a agenti zastupují autory, kteří sice nejsou známí, ale přitom jejich knížky nejsou o nic horší než ty od autorů ze známých velkých agentur.

V aktuální době na začátku roku se vždy vyrojí seznamy očekávaných děl v novém roce, které stojí za povšimnutí. Nejsou to jen knihy, jsou to i filmy a seriály, je to takový balíček informací, kde vše může souviset se vším, protože samozřejmě spousta seriálů a filmů je natočena podle knih. Všechno tohle procházím, zjišťuji, ověřuji, co už u nás vyšlo, jaká práva jsou pro ČR a SR k dispozici. I tahle špionská práce mě baví, a může z ní vzejít nejedna zajímavá knížka.

„Jde také o sledování různých trendů. A trefit se a chytnout nějaký trend hned na začátku jeho nástupu je skvělé.“

Před mnoha lety, v době, kdy jsem pracovala v dětském nakladatelství, tak se nám podařilo zachytit vlnu draků, vlnu dystopií nebo vlnu fantasy sérií. Když se podaří chytnout takovou vlnu, je to perfektní. Na toho prvního nakladatele se pak nabaluje konkurence, ale už se zpožděním.

Teď je právě velký boom zimního plavání. Lecjaká celebrita se noří do vody mezi krami ledu. Takže jsme hledali knížku, která lidi naučí, jak na to, protože to není zas tak jednoduché. Tento trend už tu nějakou dobu je, ale loni o dost zesílil. Jednak proto, že lidi chtějí zvyšovat imunitu, aby byli odolnější a pak také momentálně není kde plavat, protože všechno je zavřené. Proto jsme zvažovali knihu dánské autorky o zimním plavání, jednalo se o manuál, jak na to.

Během víkendu dostal agent autorky spoustu emailů od světových nakladatelů, i těch českých, že mají o knihu o zimním koupání zájem. V pondělí jsem celý den byla ve strachu, že nám knihu někdo z konkurentů „vyfoukne“. Občas jde opravdu o minuty. Nakonec jsme práva získali my, z čehož jsem měla opravdu radost. Myslím, že naše konkurence už tak šťastná nebyla. (smích)

Mluvila jste o postupu, tzn. hledání inspirace a doporučení knihy redakci. Jak to probíhá dál?

V okamžiku, kdy je kniha schválená na redakční radě a počítáme s ní v edičním plánu, licence vyjednaná a smlouva připravená k podpisu, přechází text do rukou dané redakce a moje práce tím končí.

Když je to nějaká horká knížka, potenciální bestseller, tak se o ni samozřejmě zajímám dál. Zjišťuji marketingově zajímavé informace, které sdílím s naším marketingem a redakcí, kteří s těmito informacemi můžou pracovat a využívat v kampaních. Knihu mám dál v hlavě a kdykoli o ní najdu nějakou zmínku nebo zajímavost, která se dá marketingově využít na sítích, tak ji sdílím s kolegy, aby se i u nás knížka stala bestsellerem a dařilo se jí.

Stalo se vám někdy, že kniha měla potenciál, ale nedostala se do Albatros Media a pak byla úspěšná v jiném nakladatelství?

Takových knížek bylo víc. Mrzela mě trilogie Problém tří těles od čínského autora Liou Cch‘-sina. Momentálně se ji snažím prosadit v AMS, protože slovenská licence je ještě volná. Podle trilogie se chystá seriál, což je vždy zajímavá nadstavba ke knížce a knize obvykle pomůže.

Občas se stane, že na některý zajímavý titul žádný jiný nakladatel v Čechách nenarazil, tzn. že o ni máme zájem jenom my. Pak je vyjednávání jednoduché. Pošleme nabídku, majitel licence či agent řekne ok, nabídku přijímám, uzavře se smlouva a je to. Ale jindy se jedná o titul, o kterém se šušká na internetu, doporučují ho skauti, kteří se k rukopisům dostanou mezi prvními, a o titul má zájem víc nakladatelů. V takovém případě nastává aukce o práva.

Aukci vede agent či nakladatel, a my, konkurenční nakladatelé, se přetahujeme emailovou formou kdo nabídne víc, a to bývá adrenalin. Někdy se nabízené částky vyšplhají hodně vysoko. To už musíme knize opravdu hodně věřit, abychom za ni byli ochotni dát desítky tisíc eur. Rozhodnutí o nabídce v takových případech konzultujeme s obchodem a marketingem. Takto jsme v české aukci nedávno prohráli práva na nejnovější knížku Andyho Weira, autora Marťana.

Podobně jsme ve vysoké aukci vzdali práva na trilogii Šelma od Andrew Mayna. Kniha Šelma pro mě zas tak dokonalá nebyla, ale konkurenci se prodávala dobře. Většina mainstreamových čtenářů má běžný vkus a nevadí jim, že je děj prvoplánový nebo plný klišé. Naučila jsem svůj pohled na text přizpůsobit mainstreamu a neposuzovat ho výhradně podle sebe, ale podle cílové skupiny.

A v poslední době mě velmi mrzelo nezískání práv ke knižní předloze seriálu Netflixu The Queen´s Gambit.

Která kniha, jenž jste objevila, měla největší úspěch?

Tady v AM byla nejprodávanější kniha Tatér z Osvětimi od Heather Morris, příběh z 2. sv. války., silné válečné příběhy jsou obecně fenoménem a trendem.

Z thrillerů to určitě byla Žena v okně od A. J. Finna, která vyšla před 4 lety. Podle knihy bude konečně letos film na Netflixu.

Krásně se prodávala i Hora mezi námi od Charlese Martina, taky zfilmovaná kniha.

Potom mě moc těší úspěch knížek, u kterých člověk nijak automaticky neočekává, že se bez marketingu prosadí. Jde třeba o knihu Než vystydne káva od autora Tošikazu Kawagučiho. Japonský autor, žánr magického realismu, částečně fantasy. Nejde o nic mainstreamového, a přesto jsme prodali téměř 5 000 výtisků, což je na takovouto knihu úplně úžasné číslo.

Jakou knihu jste naposledy četla pro zábavu?

„Na knihy pro zábavu paradoxně nemám moc čas.“

Mám na polici nachystaný Šikmý kostel 2 od Karin Lednické. Karin mi poslala autorský výtisk s věnováním, čímž mi udělala velkou radost. Když si k této knize sednu, tak nebudu minimálně 4 dny číst nic jiného, tak ještě vyčkávám na svůj klidnější a ničím nerušený čas.

Před pár dny jsem četla knihu z produkce Motto. Vyšla už dříve, autorka se velmi dobře prodává, nic jsem od ní dosud nečetla, a tak mě zajímalo čím to, že je tak úspěšná. Knihu jsem přečetla za jeden večer, ale výrazně mě neoslovila. I tak to je cenná zkušenost. Když vím, že právě toto se čtenářům líbí, jsem schopná najít podobný titul, která by se mohl líbit taky.

Těch soukromých knih z poslední doby je opravdu žalostně málo. O víkendu jsem přečetla knížku pro děti Zázrak jménem voda od Petra Kostky, vyšla ve Fragmentu. Je to populárně naučná kniha o vodě. Autor je můj velký kamarád, tak jsem ji četla hlavně kvůli němu.

Tušíte, čím to může být, že se vám nějaká knížka nelíbí, ale přesto je úspěšná?

Sto lidí, sto různých názorů. Nemůžu říct, že by se mi nějaká knížka absolutně nelíbila, a přesto byla úspěšná. Na mnoha knihách se mi nelíbí jen něco – konec nebo konkrétní scéna.

Přesně si vybavuji, jak jsme před pár lety měli zájem o autora J. D. Barkera a titul, který se jmenuje Čtvrtá opice. Rukopis jsem četla, bylo tam násilí spojené s dětmi, což nemám ráda, takže jsme do aukce ani nešli, i když jinak to byl výborný, rafinovaný thriller. Licenci tenkrát koupilo nakladatelství Domino, které pak bylo akvírováno Albatrosem Media, s Dominem jsme získali i tohoto autora. Knížku jsem pak četla i v češtině. Ta scéna s dítětem, která mi přišla velmi brutální, tam nakonec vůbec nebyla. Autor ji zřejmě vyjmul, protože už to bylo moc.

Ne vždy se do finálního rukopisu určeného k překladu dostane všechno, co je v předchozí verzi, kterou obvykle čítávám. Série J. D. Barkera je úspěšná, velmi dobře se prodává, takže jsem ráda, že jsme nakonec s Dominem akvírovali i tohoto autora.

Co máte na své práci, potažmo na AM nejradši?

Pracuji stranou, mimo všechny redakce. Jsem solitér, který sedí sám v kanceláři a sám si čte. Ale spolupracuji s velkou spoustou lidí, ať už v zahraničí, tak se všemi redakcemi napříč celou firmou, a nejen s těmi, které se zabývají literaturou pro dospělé. Mnohokrát při práci, při hledání narazím na zajímavý dětský nebo YA titul, takže i takové doporučuji dětským redakcím, a to mě těší. Často komunikuji i se slovenskou pobočkou, bavíme se o tom, co funguje u nich, co u nás, které tituly koupíme v obou jazycích.

Obecně mě baví komunikace s lidmi, a bavit se o knížkách, to je dokonalá kombinace. Když jedeme na zahraniční veletrh, což je za normálních okolností několikrát do roka, tam jsem vyložené spokojená, jako ryba ve vodě. Mám naplánovaná jednání s několika desítkami partnerů, a se všemi těmi lidmi, kteří jsou moc fajn, se bavíme o knížkách.

Pak si vždycky říkám, jestli to mají stejně lidé, kteří jedou např. na veletrh vzduchotechniky. Jestli se tam baví o rourách a jsou u toho taky tak šťastní. (smích) Určitě v tom nemůže být taková vášeň, jako je v našem oboru s knížkami. A to je přesně to, co mě baví.

Co se týče práce jako celku, tak nejdříve ve Fragmentu a teď v AM pracuju v prostředí, kde se cítím pracovně i lidsky moc dobře. Dostávám prostor a možnost vysoce samostatné práce s určitými rozhodovacími kompetencemi. To je styl práce, který mi naprosto sedí a vyhovuje a jinde to nemusí být samozřejmostí. Toho si vážím a cením.

Co se za tu dobu, kdy jste začala pracovat s knihami, změnilo?

„Od toho roku 2002 se všechno neuvěřitelně zrychlilo.“

Před 18 lety, když jsem začínala pracovat ve Fragmentu, tak zahraniční agenti či autoři posílali opravdové papírové knížky. Chodily mi balíky knih poštou. Buď to byly už vytištěné knihy, nebo to byly tzv. advanced tisky – svázané texty, které ještě nevyšly.

Posuzovala jsem většinou papírové knížky. Všechno bylo mnohem pomalejší. Dostala jsem knihu poštou, a teprve až když jsme se k ní vyjádřili, resp. ji zamítli, vrátili jsme ji, a pak ji dostal další potenciální zájemce, další nakladatel. Počet aukcí byl minimální, protože se o knihách nedozvídalo tolik lidí najednou.

Doba se strašně zrychlila, všechno se přesunulo do virtuálního světa. Dříve to byla jízda po okresce, dnes je to okruh F1. Před 18 lety vůbec neexistovalo, že bychom během jednoho dne dostali text, podívali bychom se na něj, udělali rozhodnutí a hned poslali nabídku na práva, což dnes vůbec není výjimečná situace.

Samozřejmě díky tomu vzrostly ceny, protože dřív to bylo téměř monopolní jednání. Jeden titul posuzoval obvykle jen jeden člověk/nakladatel. Dnes je to konkurenční boj, ceny licencí šly nahoru. Obrovský boj o čas, o informace. Kdo se k informacím dostane dříve a pracuje s nimi, flexibilně reaguje, ten má výraznou výhodu. V tomhle se doba zásadně posunula.

Myslím si, že samotná práce s rukopisy už rychlejší být nemůže. Pořád je to lidská práce, kterou nelze nahradit robotem nebo počítačem. Počítač knížku dokáže přečíst, ale neumí říct, že ho dojala k slzám a bude nad ní ještě dlouho přemýšlet. Takže stále je práce s texty závislá na člověku. A já mám pořád jen dvě oči, takže nejsem schopná učíst víc knih, protože to už není v lidských silách. Momentálně jediné, co mě limituje, je to, že jsem jen člověk.

Kdybyste se ohlédla zpět do doby, kdy jste se před skoro 20 lety ucházela o tuto práci, dala byste si nějakou radu do budoucna?

Teď budu trochu nostalgická. (smích) Já jsem odmalička chtěla být letuška. Byl to můj sen. A za tím snem jsem opravdu šla. Poctivě jsem se učila jazyky a zeměpis, po maturitě ještě víc pilovala jazyky. Pak jsem si ten sen splnila a stala se letuškou u Českých aerolinií, kde jsem pracovala pět a půl roku.

Jenže jsem po čtyřech letech zjistila, že mě ta práce vlastně nebaví, že mě vůbec nenaplňuje, že za sebou nevidím žádné výsledky. A po víc jak pěti letech mi bylo jasné, že už to nechci dělat. A najednou byla ve mně hrozná díra, co teď… Měla jsem sen, splnila si ho a ten sen skončil. Neměla jsem žádný jiný alternativní sen, žádný plán B. Skončila jsem u ČSA a narazila na inzerát nakladatelství Fragment, kde hledali manažera zahraničních práv. Požadovali jazyky a komunikativnost.

I po těch 20 letech o své práci mluvíte s nadšením a entusiasmem, pořád vás to naplňuje?

Baví mě to teď úplně stejně, jako na začátku. A je to těmi knížkami a lidmi kolem nich. Kdyby to byla ta zmiňovaná vzduchotechnika, tak bychom se o těch rourách bavili určitě úplně jinak. (smích)
Knížky jsou nenahraditelné, těžko si představit, v jakém jiném oboru se lidi dokážou takhle vášnivě bavit o svém produktu. I když cukráři nebo módní návrháři by asi taky mohli vyprávět…

Děkujeme za rozhovor a do dalších dní přejeme mnoho nově objevených knížek.

Andrea a volný čas