Jsme tu proto, aby děti četly

Na úvodním obrázku tým pečující o KMČ: Renata Löwingerová, Marcela Pražáková, Eva Sadílková a Bára Pekárková

Eva Sadílková pracuje v Albatros Media devět let. S kolegyní Renatou Löwingerovou má na starosti Klub mladých čtenářů, který si asi každý z nás pamatuje ze školních let. Z rozhovoru s Evou se dozvíte, proč práci v KMČ považuje za dream job, prozradí vám, co čtou dnešní děti, ale také to, jak se díky práci v Albatros Media ocitla za polárním kruhem.

Co nám můžeš říct o Klubu mladých čtenářů? Jak vůbec klub funguje?

Klub mladých čtenářů, neboli KMČ, vznikl téměř před 60 lety, takže má obrovskou tradici. Za ty roky se samozřejmě hodně proměnil.

Ale celých těch 60 let platí náš slogan „Jsme tu proto, aby děti četly“. Když to zjednoduším, tak KMČ připravuje pravidelný přehled o dětských knihách ve formě katalogů, které zasíláme do škol. V každé škole se o KMČ stará někdo z pedagogů, nebo zaměstnanců školy. V naší terminologii říkáme těmto lidem „důvěrníci“. Což je trochu zastaralý termín, ale nějak nám tady zůstal spolu s tou tradicí.

Takže důvěrník dětem katalogy rozdá a děti si pak můžou doma s rodiči vybrat knížky, které by si rády přečetly. Škola pak objedná hromadně knížky pro všechny děti, které si něco z katalogu vybraly. My pak pošleme do školy balík s objednanými knížkami a škola je prostřednictvím důvěrníků dětem předá.

„Než si děti odnesou knížky domů, většinou si je ještě ve škole společně s učiteli a spolužáky prohlížejí, povídají si o nich a navzájem se tak motivují ke čtenářství.“

Myslíš, že právě v tom společném prohlížení knížek a sdílení čtenářství je hlavní přínos KMČ?

Určitě je to jeden z hlavních přínosů. Děti si najdou mnohem přirozeněji cestu ke čtenářství, když mají možnost si knížky prohlížet a povídat si o nich společně s vrstevníky. Knížka je pro ně mnohem atraktivnější, když si ji můžou vybrat samy, než když jim ji „vybere a podstrčí“ někdo dospělý.

Rodiče i učitelé si pochvalují také to, že děti si zařídí celý proces objednání knížky samy a také vědí, kolik knížka stojí. Více si jí pak váží. Díky našim katalogům se ke čtení knížek dostanou i děti z rodin, které nemají možnost navštěvovat knihkupectví, nebo nesledují knižní novinky na internetu.

Jakou roli hrají v KMČ důvěrníci, které jsi zmínila?

Naprosto klíčovou a nezastupitelnou. Důvěrníci (většinou paní učitelky) jsou úžasní lidé, kteří milují knížky a s obrovským zápalem se věnují rozvoji čtenářství u dětí. Organizují ve školách čtenářské dílny, vedou děti k tomu, aby si navzájem představovaly knížky, které čtou, diskutují s nimi, pořádají besedy… Díky nim dorůstají stále nové generace čtenářů.

V dnešní době, kdy knihám konkurují digitální média, počítačové hry, mobily, sociální sítě a další lákadla, je jejich práce stále náročnější, ale také záslužnější. Jsou to opravdu srdcaři. Ukázalo se to hodně třeba v době covidu, kdy byly školy téměř celý školní rok zavřené. Tehdy jsme zažívali až dojemné situace, kdy paní učitelky objednávaly knížky na své soukromé adresy domů a roznášely knihy osobně svým žáčkům, aby měli co číst. V distanční výuce si pak navzájem vyprávěli, co přečetli.

Jak je to v dnešní době se školními knihovnami? Je běžné, že ve školách fungují a děti si v nich můžou půjčovat knížky?

V této oblasti jsou velké rozdíly. Některé menší školy si nemůžou dovolit provozovat školní knihovnu z prostorových důvodů. Jinde mají děti k dispozici velmi dobře vybavenou knihovnu i s relaxačním prostorem určeným k odpočinku a četbě. Všechny školy, které spolupracují s KMČ, od nás dostávají s každou objednávkou jako dárek knížky zdarma. Záleží na důvěrníkovi a škole, zda využijí tyto knížky do školní knihovny, nebo je rozdají například jako ceny do soutěží, nebo odměny pro děti.

„Každý rok takto rozdáme do spolupracujících škol několik desítek tisíc výtisků knih.“

Co je přesně náplní tvé pozice v Albatros Media?

Moje pracovní pozice se jmenuje Obchodní manažer školních klubů. Což obnáší opravdu krásnou a pestrou práci. Pracuji s čísly, s knížkami i s řadou zajímavých lidí. Je to skvělé spojení všeho, co mě baví.

Do mých pracovních povinností patří kompletní zajištění spolupráce se školami včetně sestavení katalogů, jejich přípravy, zajištění toho, aby včas přišly do všech škol, aby v nich byly zajímavé knížky, které se budou líbit dětem. A také to, abychom pak ty knížky měli v dostatečném množství a včas na skladě a mohli tak co nejdříve vyřídit všechny objednávky.

To je asi největší adrenalin, ale zároveň mě tato fáze nejvíce baví. Když rozešleme katalogy do škol a začnou chodit první objednávky, propočítávám každý den predikce prodejů a pak tady běhám po firmě a domlouvám s kolegy z výrobního oddělení, aby zařídili dotisky v rekordních termínech (smích).

To znamená, že v KMČ musíte mít skvělý přehled o tom, co děti čtou. Je to tak?

Díky katalogům máme stále aktuální a přesná data o tom, co děti baví a můžeme na to reagovat. Je velký rozdíl v tom, co si dospělí přejí, aby děti četly, a co opravdu děti chtějí číst. Na rozdíl od různých průzkumů máme reálný obrázek toho, co děti zajímá.

Prozradíš nám, co tedy dnešní děti baví číst?

Ten žebříček není úplně takový, jaký bychom si my dospělí přáli vidět. Na prvních příčkách se objevují spíše knížky, které mají jednodušší texty, líbivější ilustrace, nebo reagují na různé trendy z internetu a televize. Dnešní děti jsou zvyklé přijímat obsah v rychlejší, koncentrovanější formě. Trvá jim o něco déle, než čtenářsky dozrají k delším textům. Ale na něčem se musí rozečíst. A holt to není literární klasika. Takže si myslím, že se rodiče a učitelé nemusí bát, že by si děti nenávratně zkazily čtenářský vkus, když se jim na prvním stupni líbí literárně méně hodnotné knížky.

Vnímáš to tak, že je dobré, když děti vůbec něco čtou?

Myslím, že každý rodič vidí raději své dítě s knížkou v ruce než s mobilem. Pokud děti přelouskají první knížku a baví je, tak je to klíč k tomu, aby přečetly další, která už bude třeba čtenářsky náročnější.

Je z tebe cítit nadšení, když mluvíš o své práci.

Je to dream job (smích). Když se s někým bavím o své práci a řeknu, že dělám knižní katalogy do škol, tak se každý rozněžní a vzpomene si na své dětství. S katalogy a knížkami z Albatrosu jsou spojené pozitivní emoce. Každý reaguje ve stylu „Jé, to musí být hezká práce.“ A mají pravdu. Nedávno nám přišel e-mail od jedné holčiny – studentky víceletého gymnázia, která vyhrála soutěž vyhlášenou v katalogu. Napsala nám, že máme krásnou práci, když děláme radost dětem (viz přiložený obrázek). To jsou krásné chvíle, když přijdou takové milé e-maily od dětí, nebo od učitelů. Vždycky si je tu s kolegyněmi přeposíláme a radujeme se z nich hromadně (smích).

Tento e-mail poslala do KMČ studentka víceletého gymnázia

Co zajímavého ještě zažíváš při práci v KMČ, co bys jinde nezažila?

Myslím, že málokdo asi nachází mezi pracovními e-maily vtipy. Já ano (smích). Posílají nám je děti na základě naší výzvy. My je pak publikujeme v katalogu – tedy pokud jsou publikovatelné (smích). Tahle práce je opravdu pestrá i z toho pohledu, že komunikuji nejen s kolegy z firmy, ale i s učiteli a řediteli škol, i s dětmi a jejich rodiči.

Jak se v průběhu let mění KMČ?

Například v dodacích lhůtách. Moji vrstevníci si z dětství pamatují, že když si přes KMČ objednali knížku ve druhé třídě, dorazila jim ve třetí, nebo čtvrté třídě (smích). Tehdy se tomu nikdo nedivil. Byla to jiná doba. Důvody, proč si rodiče a děti objednávali knížky přes školu, byly jiné než dnes. Vidím obrovský posun v tomto ohledu i za těch devět let, kdy pracuji v Albatros Media. Když jsem v roce 2014 nastoupila, byla běžná dodací lhůta knížek objednaných přes KMČ 2-6 týdnů. To je dnes nemyslitelné. Dnes si školy jeden den knížky objednají a druhý den už se expedují. Je to skvělá, profesionální práce našeho skladu v Rudné a také kolegyní z Back office, které se starají o hladký průběh objednávek.

Představíš nám tým, který se o KMČ stará?

Ráda. V oddělení KMČ jsme dvě – já a Renata Löwingerová. Renča má na starosti přípravu katalogů Knižního klubu Fragment, stará se o zajištění běžné operativy a komunikace se školami, zajišťuje přípravu metodických materiálů ke knížkám, pomáhá při organizaci besed pro školy… Je toho spousta. Renata je člověk na správném místě. Umí skvěle komunikovat s důvěrníky, s některými si dokonce tyká. A není výjimkou, že se vrátí z dovolené s tím, že potkala nějakou paní učitelku a že se rovnou domluvily na spolupráci s KMČ (smích).

Nepostradatelnou součástí KMČ jsou kolegyně Bára Pekárková a Marcela Pražáková z Back office. O jejich práci nejlépe vypovídá to, jak dopadl průzkum, který jsme nedávno dělali mezi důvěrníky KMČ. Přišly nám stovky odpovědí a v naprosté většině si důvěrníci pochvalovali nadstandartní servis, ochotu vyřídit jakýkoliv požadavek související s objednávkami a rychlost vyřízení všech žádostí. Tyto skvělé ohlasy jsou zásluhou právě kolegyní z Back office, které jsou s důvěrníky v dennodenním kontaktu.

Samozřejmě spolupracujeme s kolegy z dalších oddělení AM, kteří jsou pro KMČ nepostradatelní, ale výše zmíněnou čtveřici považuji za core tým KMČ.

Jak se vyvíjí počet spolupracujících škol vůči minulým rokům?

Škol, které s námi spolupracují, je nyní něco přes 3000, což je mírný pokles. Dnes je jiná doba, než byla před 10-20 lety. Existuje spousta e-shopů, kde si knížky mohou pořídit jak školy, tak rodiče. I v knihkupectvích jsou knížky mnohem dostupnější, než byly před lety. Klientela se přesouvá na jiné obchodní kanály. To je celkem logický vývoj, který jde s dobou. Proto také v loňském roce vzniknul projektový tým, ve kterém se společně s kolegy snažíme vymýšlet inovace, jak ten náš obchodní kanál vylepšit a modernizovat.

„Máme spoustu nápadů, kam by se mohl KMČ v budoucnu posunout, aby byl i nadále pro školy zajímavým partnerem v oblasti čtenářství.“

Myslíš, že dojde k posunu od papírových katalogů a knížek k elektronickým?

Zatím to tak nevypadá. Tištěné katalogy možná působí dojmem, že jsou trochu retro. Ale v průzkumu jsme zjistili, že zatím právě v tom spočívá kouzlo KMČ a rodiče i učitelé to oceňují. Rodiče se nechtějí večer po práci s dětmi dívat do počítače, přihlašovat se do nějakých objednávkových systémů, řešit on-line platby. Jsou rádi, že si děti knížku samy vyberou a celý nákup si pak samy zařídí. U dětských knížek bude ještě nějaký čas papír vítězit. Pro děti na prvním stupni ZŠ a v předškolním věku je důležité i pro vývoj motoriky, aby se naučily zacházet s papírovou knihou, listovat si v ní, prohlížet si obrázky a číst tištěný text.

Ale doba nás samozřejmě posouvá směrem k digitalizaci a musíme být na to připraveni. I tím se nyní zabýváme v našem projektovém týmu.

Pojďme od práce k tobě. Co tě baví ve volném čase?

Když to shrnu do dvou slov, tak je to hudba a hory. Obojí mi přináší do života spoustu radosti a krásných zážitků. Od malička hraji na housle. Vždycky mě bavilo kolektivní hraní – v orchestru nebo v kapele. To mi vydrželo i v dospělosti.

Takže hraješ stále v nějakém orchestru?

Ano, máme asi patnáctičlenný neprofesionální smyčcový orchestr. Zkoušíme jednou týdně večer po práci a koncerty máme tak dva až čtyři za rok. Samozřejmě je to úplně jiná liga než profesionální orchestry. Ale to hraní je i na amatérské úrovni neuvěřitelný relax. Člověk při tom přepne úplně na jiný mozkový lalok.

Kapela All Beat Rose sestavená z kolegů z Albatros Media vystoupila už dvakrát na vánočních večírcích. Jejím zakladatelem je šéf exportu AM a baskytarista Tomáš Jodas

Proces, kdy vzniká hudba, je fascinující. Strašně mě baví pozorovat, jak se ty skladby líhnou. Jako amatérům nám vždycky nějaký čas trvá, než všichni rozluštíme a nacvičíme své notové party. Ale pak přijde okamžik, kdy to do sebe zapadne, kdy se to spojí a vyloupne se něco hezkého. To jsou nádherné okamžiky, až mě to dojímá o tom mluvit (smích).

Vždycky si říkám, jak je geniálně vymyšlený ten notový zápis. Je to vlastně šifra, do které je zapsaná krása a emoce. Někdo to třeba před staletími zapsal do těch not a ono to tam jen čeká, až to někdo zahraje a tu krásu znovu probudí.

Hudba má také tu skvělou vlastnost, že spojuje lidi. Díky ní mám spoustu kamarádů. Je to takový kreativní koníček. Je to určitě lepší, než jen sedět v hospodě u piva. Ale nevylučuje se to a dá se celkem hezky spojit oboje (smích).

A k hudbě jsi ještě zmínila hory. Co tě na nich baví?

Hory, ty jsou taky moje srdcovka. V létě, v zimě, pořád. Miluji několikadenní přechody hor a spaní ve vysokohorských chatách. V horách jsou důležité jiné věci než v běžném životě. Život tam má jiný rozměr. Hlava si odpočine a tělo si mákne. A k tomu ta krása všude kolem. A ticho. Působí to na mě blahodárně. Ale nemám potřebu zdolávat nějaké rekordní nadmořské výšky, nebo trhat rekordy v počtu nachozených kilometrů.

Na hory ráda jezdím i s mými dnes už dospělými dětmi. Letos v červenci jsme prochodili oblast kolem Gosausee

Kterou svou výpravu do hor považuješ za nejzajímavější?

To takhle asi nedokážu vypíchnout. Mám prochozené české, slovenské, rakouské, italské, rumunské i slovinské hory. Všude je to krásné.

Celkem exotický zážitek byla naše výprava s kolegyní Andreou Stratilovou před čtyřmi lety. To jsme si takhle jednou v práci zašly na oběd a během oběda jsme vymyslely, že spolu pojedeme do Laponska. A jely jsme. S dvacetikilovými batohy jsme prošly finský národní park Urho Kekkonen. Hory tam nejsou moc vysoké – nejvyšší měla nadmořskou výšku kolem 600 m. A příroda je tam opravdu nádherná.

Žádná civilizace, žádné stánky s občerstvením, jen pár srubů na přespání vzdálených od sebe v docházkové vzdálenosti jednoho dne. Za celý den potkáte třeba dva lidi. Turistické značky tam nejsou téměř žádné, jen sem tam dřevěná šipka ukazující směr k dalšímu srubu. Takže kdybychom neměly stažené offline mapy.cz, tak tam možná bloudíme do teď (smích).

Tak to jsme rádi, že jste si ty mapy stáhly. 😊 Děkuji za rozhovor.