V Albatros Media mám tým snů

Lucie Jakubíková pracuje v Albatros Media na pozici vedoucí výrobního oddělení. Ve firmě je necelé 3 roky, ale již dříve byla součástí našeho Fragmentu. Povídali jsme si s ní o polygrafii, o knižních materiálech, ale přišla řeč i na otázky týkající se ekologie.

Jak ses dostala do firmy a jak dlouho pracuješ v AM?

V Albatros Media jsem 2,5 roku. Musím přiznat, že knížky jsou moje celoživotní vášeň. Maminka mi četla celé moje dětství.

A když jsem si v 15. letech poprvé přečetla Stephena Kinga, tak jsem knihami byla zcela lapená. Od té doby jsem vášnivá čtenářka a knihy mě prostě baví. Začala jsem pracovat v nakladatelství Fragment, kde jsem byla 3 roky. Poté této zkušenosti jsem se vrhla na marketing, ve kterém jsem pracovala 15 let.

„Ale stejně jsem někde vzadu v hlavě tušila, že se ještě do nakladatelství vrátím, protože to byla moje srdcovka a je do dneška. Takže jsem ráda, že to vyšlo v AM.“

Jak sis představovala svoji budoucí práci i vzhledem k tomu, že jsi ke knihám měla vždy blízko?

Z nakladatelství Fragment jsem zhruba věděla, do čeho jdu. Ale samozřejmě spousta věcí se změnila, polygrafie jde neustále dopředu. Ať už jsou to materiály, proces výroby, stroje, vše je dnes na úplně jiné úrovni než tenkrát, takže jsem se pořád měla co učit. Po mém nástupu tady ještě byla skvělá Bohunka, moje předchůdkyně, která odcházela do důchodu. Ta mě také spoustu věcí naučila.

V kombinaci s pílí a pracovitostí, což sebestředně řeknu, jsem dosáhla velmi profesionální úrovně.

Co všechno obnáší zastávat roli vedoucí výrobního oddělení?

Ve své podstatě je to z velké části neustále se opakující proces, což mi vyhovuje. Není to tak, že by člověk stále dělal něco nového a kreativního, jako například ve zmíněném marketingu. Řeším pro danou pozici standardní věci, jako jsou ceny, výběrová řízení, jednání s tiskárnami, pomáhám redaktorům s fyzickou proměnou knížky, resp. řešíme, jak by mohla knížka vypadat. Pokud kolegové potřebují nějaký speciální papír nebo poradit, na jaký papír mají knihu vytisknout, jakou vazbu vybrat, tak jsem tu pro ně.

Samozřejmě si také řídím svůj tým, mám pod sebou šikovné kolegyně, takže se skvěle doplňujeme. Svou pozici jsem uchopila trochu jinak. Nechtěla jsem ve svém věku úplně přijmout vše, co bylo zažité, protože mé oblíbené slovo je efektivita. Udělala jsem spoustu změn, některé šly hladce, jiné méně, ale jsem ráda že vše šlape, jak má. Samozřejmě prostor pro další zlepšení stále je (smích). Můj dlouhodobější cíl je, abychom, jako největší nakladatelství v ČR, byli polygrafickým příkladem pro konkurenci. Aby ostatní podle nás knížky „kopírovali“, ne naopak.

Říkala jsem si, že sama udělám první krok. Začala jsem si shánět novější a méně otřelé polygrafické materiály, vše si nechávám nacenit, abychom věděli, kolik daný materiál stojí a edukuji o tom své kolegy.

Po loňské a předloňské krizi si už můžeme opět dovolit používat zajímavější polygrafické materiály a to mě velmi těší.

Jak ty sama se vzděláváš a kde na to bereš inspiraci?

Pro mě je inspirace samotná práce. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale já opravdu knížky miluju a mám velmi ráda AM. Samozřejmě, po téměř 3 letech taky už nemám úplně ty růžové brýle, takže chápu, že ne všude je to stoprocentní. (smích)

„Na druhou stranu jsem prošla mnoha korporáty a tady se mi velice líbí, že vládne lidská slušnost.“

Ve finále člověk zjistí, že to je to, co je na té práci asi jedna z nejdůležitějších věcí.

V rámci inspirace hodně používám Google, dívám se na zahraniční polygrafické weby, dost věcí konzultuji s tiskárnami nebo dodavateli papíru.

Zároveň bych chtěla, abychom se vydali i cestou s větším důrazem na ekologii, což je naše společné téma. Takže já jsem velmi ráda, že jsme se vydali cestou ESG. To je za mě super. Budu nám držet palce, abychom to plnili a stali jsme se o krok víc environmentální firmou.

Z kolika materiálů tu knížku pak vybíráte?

To se asi nedá úplně zodpovědět. Existuje naprosto nepřeberné množství druhů papírů jak potahových, tak na obálky, na knižní bloky. Jsou jich stovky, až tisíce. Na druhou stranu jsou základní papíry, se kterými pracujeme, pak jsou méně otřelé papíry, které se dají sehnat a které používáme na speciální publikace, jako jsou dražší knížky apod.

Jedna naše slovenská tiskárna mi vyprávěla, že mají zahraničního klienta, který si nechal udělat papír na zakázku. Ten klient vydával artovou knížku a potřeboval, aby byl nižší odlesk a různé pigmentace. Řešili to tam poměrně dlouho a finální knížka je vytisknutá na unikátním a jedinečném papíru, na kterém ty fotky či ilustrace vypadají přesně tak, jak si klient přál.

To jsou takové zajímavosti, které mě hodně baví. Předpokládám však, že je ten proces velmi nákladný.

Mohla bys nám představit svůj tým?

Jediná věc, které jsem se obávala, když jsem nastupovala, byla vést tým čistě ženského kolektivu. Naštěstí se mé obavy nevyplnily, protože jsme si s kolegyněmi sedly a jsou všechny strašně fajn. Jsou to specialistky, každá je skvělá v něčem jiném a výborně se doplňujeme.

Není tam žádná rivalita, nikdo s nikým nesoupeří, což je také velmi důležité. Opravdu musím říct, že mám tým snů. A to myslím stoprocentně vážně!

S kým nejčastěji spolupracuješ v rámci firmy?

Nejvíce spolupracuji s redaktory. Pomáhám jim, pokud o to stojí, s technickou specifikací knížek. Chodím s nimi i na schůzky s autory a VIP autory, pokud mě o to požádají. Tam můžeme doladit vše, aby měl autor okamžitou zpětnou vazbu a nemusel čekat, až se k tomu později vyjádří výroba.

„To je efektivní způsob, jak velmi rychle říct co lze a co nelze a kolik to zhruba může stát. Po redaktorovi tyto znalosti nikdo nemůže chtít, to už je věc výroby.“

Na jaké výzvy, se kterými jste se setkali, doteď vzpomínáš?

Co se týče technologické výzvy, tak si asi nevzpomínám, že bychom dělali knížku, která by byla něčím nějak extrémní v tom smyslu, že bychom si s tím ve výrobě neporadily. Samozřejmě u některých autorů se občas na všechno čeká déle a je spousta změn na poslední chvíli, ale to nejsou výzvy, to patří k mé (naší) práci.

Nicméně asi největší výzva byl loňský a předloňský rok, kdy byla extrémní polygrafická krize. To tu nikdy v životě nebylo, ne před 10-20 lety, prostě nikdy. To byla naprosto bezprecedentní doba. To jsme naštěstí zvládli, vytisklo se vše, co se mělo. To byla asi vůbec největší výzva v mém pracovním životě. S kolegyněmi jsme v práci trávily opravdu hodně času.

Ještěže to je za námi. Zmínila jsi také ekologickou stránku, co všechno v rámci ekologie už teď děláme?

Za naše výrobní oddělení se snažíme doporučovat papíry, které jsou v rámci ekologie přívětivé. Když redaktoři váhají nad výběrem papíru, tak se je snažím přesvědčit, aby si vybrali ten ekologický.

Velká část našich dvorních tiskáren už je v ekologii před námi. Opravdu to řeší mnohem víc než my i s ohledem spolupráce se zahraničím. Vysazují stromy, snaží se edukovat svoje klienty, mezi něž patříme i my. Posílají nám informace toho typu, že se třeba dá vyrobit i klimaticky neutrální knížka apod.

Je to zajímavé téma a důležité je také říci, že výrobou papírových knih nedecimujeme planetu.  Jednoznačný ekologický vítěz mezi čtecími zařízeními a papírovými knihami není, každopádně pro představu: čtečka do atmosféry vypustí průměrně cca 168 kg CO₂, tedy stejně asi jako 23 tištěných knížek. iPad 2 vypustí CO₂ dokonce tolik jako 32 tištěných knih. Dále spotřebuje čtečka na výrobu baterie 300 l vody, při výrobě knihy z recyklovaného papíru se oproti tomu spotřebuje jen asi 5,5 litru vody. Tištěné knihy ovšem produkují mnohem více odpadní vody než e-booky, takže jednoznačné to prostě není.

Tím ale čtecí zařízení nehaním, naopak, sama čtečku mám a používám ji. Nicméně stále ještě preferuji knihy tištěné.

Pojďme od AM ještě k tobě, kde si dobíjíš baterky, čím se bavíš ve svém volném čase?

Když jsem nad tím přemýšlela před rozhovorem, tak jsem došla k závěru, že jsem extrovertní introvert. (smích) Já jsem na jednu stranu komunikativní, v práci řídím tým a komunikuji s mnoha dodavateli, ale zároveň jsem i ráda sama.

Po mnoha životních výzvách – jak pracovních, tak osobních, jsem se dostala do fáze Zenu, kdy mě vystihuje přísloví, které používá i medvídek Pú: „Co je dnes za den? Dnes je dnes, můj nejoblíbenější den.“ Skutečně jsem člověk, který se těší z daného dne, mám radost z maličkostí a vážím si věcí co mám. Nechci to zakřiknout, zaťukám si to, ale v podstatě extrémně baterky dobíjet nepotřebuju.

Pořád z tebe sálá nadšení a motivace, zajímalo by mě, kde to bereš?

Je to tím, že jsem se dostala do fáze, kdy jsem zjistila, že nemá smysl se ničím nervovat, ale zase aby vše nevypadalo jenom růžově, jsem poměrně cholerická povaha, ale ne v tom ošklivém slova smyslu. Něco mě naštve, vyřídím si to a za 5 minut o tom nevím. To zase umím, i kolegyňky z týmu to trošku znají. (smích)

Jaká maličkost ti naposledy udělala radost?

Největší radost mi za poslední dobu udělal syn, když úspěšně složil přijímačky a dostal se na dvě těžké střední školy. Takže jsme měli tu příjemnější povinnost – jednu vybrat.

Dále moje fenka Kimi, která je z útulku, ta mi dělá radost pořád. Je to má naprostá soulmate. Věnuju jí hodně času, je pro mě velkou prioritou. Takže až budou kanceláře dog friendly, už mi ke štěstí nic chybět nebude. (smích)

Ještě mám 4 andulky, což kolegové a dodavatelé se kterými si voláme vědí, protože je v telefonu neustále slyší. (smích)

A radost mi také udělala četba třech skvělých knih, z toho 2 byly od nás. Nebudu ale jmenovat, protože všechna naše nakladatelství vydávají skvělé knížky. Nechci, aby to vyznělo, že čtu jen některé, přečetla jsem si téměř od každého něco. (úsměv)

A prozradíš alespoň žánr, který tě nejvíce baví?

Baví mě horory a ponuré příběhy. Tím, že jsem v pohodě, tak z toho nemám špatné pocity. Ráda se bojím, naposledy u jedné naší knížky jsem se bála tak, že jsem se musela zamknout v ložnici. (smích)