Hana Hozová
Šéfredaktorka BizBooks
Hanka Hozová pracuje dlouhá léta v naší brněnské redakci jako šéfredaktorka. V rozhovoru pro náš blog jsme se jí zeptali na otázky týkající se její práce, ale i začátků v Albatros Media.
Vzpomeneš si ještě na své začátky v Albatros Media?
Do Albatrosu jsem nastoupila v lednu 2015 z mateřské dovolené s mladší dcerou Rozárkou. Byly jí tenkrát dva roky. Bylo to tak, že jsem si v létě 2014 řekla, že už mě nebaví být jen na mateřské, že bych si mohla něco malého najít, tak nějak pro zábavu. Napsala jsem tehdejší šéfredaktorce BizBooks, jestli tam pro mě nemá něco malého a ona mi napsala, že odchází na mateřskou, jestli nechci jít na zástup na její místo. Pak jsem zjistila, že i druhá redaktorka Martina odchází na mateřskou. Mohla jsem si tedy hned vybrat ze dvou míst.
Trošku mě to uvedlo do rozpaků – já jsem chtěla jen tak něco trošku „šontat“, ale tohle vypadá na seriózní práci. Třeba to neklapne, můžu si dovolit jen zkrácený úvazek, uklidňovala jsem se. No ale nakonec mě vzali i tak s tím, že si mám najít někoho šikovného k sobě.
Tak jsem rozhodila sítě a jak se říká po haluzi jsem našla Petru. Obě jsme měly dvouleté holčičky Rozárky. To bylo znamení. A tak jsme se do toho pustily. Měly jsme málo času, musely jsme pracovat efektivně. Hledaly jsme cesty kudy by to šlo a z poměrně malého vydavatelství se nám podařilo vybudovat slušně prosperující redakci.
„Všechno jsme převrátily vzhůru nohama. Ale vyplatilo se to. Zpětně musím říct, že to byla docela makačka, ale dneska mi to dává smysl. I s tím, že jsem musela obětovat nějaké to hraní s Rózou na pískovišti. I přes to všechno jsme se s dcerou užily parádně. A pořád užíváme.“
Kde jsi pracovala předtím?
Před mateřskou s Rozárkou jsem rok pracovala ve firmě Euservis u mého spolužáka z gymnázia. Byl tam super kolektiv, bylo to fajn, ale já jsem tam nebyla jako ryba ve vodě. Většina práce na projektech se tam dělala „od stolu“ a mě mnohem víc vyhovuje být mezi lidmi. Pamatuju si, jak jsem tam vzpomínala na práci v Eře nebo dřív v Computer Pressu, kde byl mnohem větší šrumec. Každopádně jak říká moje bývalá kolegyně, dnes naše korektorka Pavlína – ty ses Hani pro tu práci narodila. Asi na tom něco bude. 😊
Kde hledáš inspiraci pro další tvorbu?
Koukám se kolem sebe, co se kde šustne. Poslouchám lidi, co řeší za problémy, koho obdivují, koho naopak pomlouvají. Čtu různé časopisy, brouzdám po síti, potkávám se s lidmi… nasávám z éteru.
V AM jsi proslulá svým nadáním pro hledání nových autorů a budování vztahů s nimi. Jak se ti to daří, mohla bys nám odtajnit část svého know-how, jak na to?
Tady může být odpověď v tom, co mi tenkrát řekla ta Pavlína – že jsem se pro tu práci narodila. Nevím, co zvláštního dělám, ale vím, že to, co dělám, dělám na plné pecky.
S jakým největším problémem ses potýkala při přípravě titulů, co pro tebe bylo největší výzvou?
Mně slovo problém k té práci nějak neladí. Téměř u každého projektu se dostáváme do bodu, kdy to nejde podle našich představ, kdy něco drhne a je potřeba se na věc podívat jinak, najít cestu, jak se dostat tam, kam je potřeba. Spíš bych asi mluvila o překážkách. Ty jsou skoro všude. A samozřejmě – nejsem z nich nadšená, ale beru je, že k té práci a vůbec k životu patří.
Protože proč by mělo všechno jít samo? Pro mě je vždycky největší výzva, když máme nějaký super zajímavý nápad – přemýšlíme, jak to udělat, abychom dotyčné autory motivovaly ke spolupráci. Takže velkých výzev je pořád dost.
Na jakou spolupráci s autorem nejraději vzpomínáš? Na kterou knihu z vaší produkce jsi nejvíce pyšná?
Začnu třeba Karin Krajčo Babinskou. Oslovila jsem ji kdysi, protože mě zaujal její blog Kecy, kecy, kecičky a vydali jsme stejnojmennou knížku. Pak se vrhla na beletrii a píše čím dál líp. Její poslední román Tsunami je fakt pecka! A navíc – spolupráce s Karin – to je koncert. 😊
Pak jsem pyšná, že máme ve svém autorském portfoliu třeba Kovyho (Karel Kovy Kovář). Vydal u nás dvě knížky a doufám, že brzy přijde další. Pak jsem určitě pyšná na řadu cestopisů Ládíka Zibury – to jsme rozjeli krásně. Ještě miluju spolupráci s Márou Holečkem. To je neuvěřitelnej týpek. Já jsem vlastně pyšná na strašně moc knížek, které jsme udělaly. Všechny by se sem nevešly.
Které knihy ráda čteš ve svém volném čase?
Já ve volném čase moc nečtu. Prodavačka v cukrárně asi taky ve volném čase nejí zákusky. 😊 Potřebuju dělat něco jiného – chodím se psem, s dětmi, telefonuju s kamarádkami, organizuju výlety, chodím po horách. Když už něco čtu a není to pracovní, tak nějakou detektivku nebo knížky pro ženy, kde se hodně řeší vztahy.
Prozradíš nám tajemství, co tě v Albatros Media drží? Bez čeho by ses ve své práci neobešla? Co se ti v redakci a celkově ve společnosti nejvíce líbí?
„Drží mě vztahy s mými kolegy. U nás v redakci i celkově v Brně jsou moc fajn lidi a dobře spolu vycházíme. To je základ. Neobešla bych se bez fungujícího týmu, kde se můžeme o sebe opřít, spolupracujeme navzájem, sdílíme radosti. A když je nějaké dusno, tak ho hnedka řešíme.“
Kdo všechno stojí za vaším nakladatelstvím, můžeš nám trochu víc představit váš tým?
Za naší redakcí stojí sedm žen ze tří velkých měst. V Brně jsem já, Martina Rybičková a Petra Kryštofová, v Praze Kačka Janebová, Jarka Frejtichová a Markéta Nekolová a v Ostravě máme Ivanu Auingerovou. Docela strategické rozmístění že? Jsme sedm žen, z různých míst, jsme každá jiná, každou z nás baví něco jiného, v něčem jiném vyniká, něco naopak zase některá dělá nerada, a tak to dáváme dohromady, aby to co nejlíp fungovalo. Duši naší současné redakce asi vystihuje textík, který máme na webových stránkách:
Momentálně má loď BizBooks ryze ženskou posádku, oplývající nadstandardní osobní péčí o autory a talentem vyhledávat a pěstovat nové, stejně jako schopností spolupracovat se skvělými grafiky, korektory a ilustrátory. Také má výjimečný čich pro aktuální společenská témata, nové trendy v oblasti životního stylu, zdraví, osobního i kariérního růstu a na zajímavé a inspirativní lidi s jedinečnými zkušenostmi. To vše je postaveno na touze zprostředkovat lidem četbu, kterou skutečně potřebují, která jim pomůže žít hezčí, plnější, zdravější a zábavnější život. Nebo se třeba posunout o pár písmen blíž k tomu, po čem sní.
Nyní hledáte nové jméno pro BizBooks, mohla bys nám k tomu říct víc?
Ano, hledáme. Název BizBooks se totiž váže k minulosti, kdy bylo nakladatelství zaměřené na byznys a kariérní růst. To už dávno není pravda. Teď se soustředíme spíš na to, jak předat lidem zkušenosti, které jim pomohou udělat si život hezčí a příjemnější a mít se líp. A k tomu už ten název nesedí. Naše loď už má prostě jiný směr. Doufám, že příští rok už bude mít i nové jméno a naše knížky budou vycházet pod jednou, naší značkou. Teď je tomu tak, že knížky většinou vydáváme pod značkou Cpress, protože do Bizbooks se tematicky nehodí.
Jak vnímáš redakci a své kolegy před pár lety a nyní?
Myslím, že jsme se všichni hodně posunuli. Teď mám na mysli jednak holky v naší redakci, ale i ostatní kolegy v Brně. V Praze nevím, s nimi se bohužel už moc nevídáme. I my v Brně se díky home office vídáme méně, ale nijak zvlášť to nevadí. Nikdy bych nevěřila, že to tak dobře může fungovat, i když chodíme do redakce jen dvakrát týdně.
Jaké jsou plány do budoucna?
Já se moc těším, až budeme mít tu svoji redakci, která bude mít svoje jasné kontury. Chtěla bych, abychom vydávali knížek o něco míň, ale aby to byly ty pravé ořechové. Ty, které lidi potřebují číst. Zkrátka dělat jen co, co nám fakt dává smysl.
Co o sobě můžeš prozradit, co tě baví či vystihuje, co ráda děláš ve svém volnu?
Asi ze všeho nejvíc miluju být se svou rodinou a hory. Takže ideálně s rodinou na horách. A co mě vystihuje? Ráda dávám věci do pohybu a ovlivňuju druhé lidi. Líbí se mi, když se věci mění k lepšímu a sama se snažím krůček za krůčkem, aby byl můj život lepší. Chtěla bych, aby to všechno šlo rychle, ale nejde. A tak se snažím se trochu zpomalovat, abych byla víc v souladu…